8.8.2020 Bastetka zdolala horskou výzvu 64 km!!

Asi nemám kolem sebe moc “normálních” lidí, ale to by byla velká nuda! :-DDD
 
64 km běhu v Jeseníkách na Horské výzvě! 2. místo!!!
 
Já bych to ušla tak za 14 dní- možná!
 
Ale Jaruška je prostě démon! Do všeho jde na 550%!
A moje kondorky s ní! Jsem moc ráda, že jsem podlehla a Bastetka odcestovala do nového domova, protože lepší mít nemohla! Časem k ní doputovala i mladší polosestra Delinka a já teď se zatajeným dechem sleduji jejich neskutečnou běžeckou a canisterapeuticku jízdu!
Holky, jste fakt borky a máte můj hluboký obdiv! ❤
A ještě musím dodat, že Jaruška se na start i domů odvezla sama!!! A jen tak mimochodem bydlí u Podbořan v ústeckém kraji!!!
  
Reportáž Jarušky:
Byla neděle 2.8.2020 odpoledne a venku pršelo, sedím doma a koukám na FB, čtu že 7.8.2020 se v Jeseníkách beží horská výzva a že je možné jít i se psem ? , no to je něco pro mě ? ihned se rozhoduj, že do toho jdu…… a jasný že volím trasu LONG 64km po horách s převýšením 2500m a v noci. Netuším co mě čeká, ale už mám v těle spoustu adrenalinu ?
V pátek po obědě odjíždím s mojí věrnou Bastetkou sama do Jeseníků s odhodláním že se po tmě v noci v horách SNAD neztratím….. v těle už adrenalin nemám, ale mám strach, strach že se ztratím, že se budu po tmě v horách bát…
Je 23.30h a je odstartováno, samozřejmě že moje Bastetka vylítla a vleče mě za sebou do prvního krpálu a nadšením štěká jak prdlá, postupně předbíháme všechny běžce s jejich psy a jen 2 muži mi mizí někde ve tmě v dáli ….. po chvíli už je to doslova ,,tma přede mnou, tma za mnou,, nikde nikdo, jenom já a moje Bastetka. Uvědomuji si, že je mi krásně, přímo nádherně, jenom já a můj pes v noci ve tmě v horách, měsíc sice svítí, ale tma je jak v pr …..! Čelovka jede naplno a makám do prního prudkého kopce, pak rovinka a krásná cestička z dřevěných fošen, mě se nádherně beží a Bastetka hudrá s obavou aby si v mezerách mezi fošnami nezatrhla drápek. Cesta perfektně značená, ale přesto často kontroluji moje Garminy s nahranou mapou, s obavou abych fakt běžela správně….. Na druhé ruce druhé Garminy s měřením trasy v km, nojo blondýna, jedny hodinky nestačí ?
Po cca 8km jsmena silnici a makám do kopce na Praděd ( je tam vysílač, tak to přeci musí být Praděd ), jsem poprvé v životě na Pradědu a 10,5km za námi, je tu 1.kontrolní bod, čipuji GPS náramek a už pelášim z kopce dolů do druhé kontrolní stanice – Ovčárna a 13,5km za námi, kde do sebe kopu 2 skleničky vody a půlku banánu, Basteka pít z misky pro psy nechce, vždyť do nich jistě naprskali ti 2 psi před námi ? přes silnici je potok s tůňkou, kde vítezoslavně pije a lehá si aby si namočila bříško – šikulka. A už zase klušeme do kopce, ježiš on je tek kopec prudší a prudší, po nějaké době jsme nahoře a utíkáme po hřebeni ( bylo to na mapě ? a byl tam rozhled na obě strany, takže to musel být hřeben hor, po chvíli mírné klesání a cesta vynletá a samý vystouplý kámen, Bastetka táhne celkem dost a začíná mi to být nepříjemné, přichází první krize, na 15. km zakopávám a první pád- křupnutí asi čelové svítilny a bolest, Bastetka na mě vyčítavě čumí že zdržuju, ale ihned se zvedám a běžíme dál, po chvíli mi něco teče po čele, pot to není ….. na 18.km zase padám , kurňa a zase na pravý bok, tak teď už to vážně bolí dost, hudrám na Bastetku ať mě z kopce tak nerve, je to marný …. Běžíme dál z kopce dolů, kolem mě pořád lítají ňáký malý potvory, spolkla už jsem jich minimálně 10 a vůbec mi nechutnají, fuj. Na 22.km další pád, ten už ale moc nevnímám, pomalu mě začíná bolet celé tělo…… Čelovka začíná mlýt z posledního, musím zastavit a poprvé si vzpomenu na cenné rady Kačky

Kateřina Kováč

, měj ještě druhou byť obyčejnou čelovku, vytahuji z batohu druhou čelovku a klepajícíma rukama měním baterii v profi čelovce a zároveň vysvětluji Bastetce že musí počkat, že hned poběžíme dál …. Začínají nás předbíhat rychlí běžci bez psů, kteří startovali 20 minut po nás …… Na 29.km si vzpomínám na další Kačky radu, ,,v polovině závodu si vem hořčíkovou kapsuli,, sice ještě není polovina, ale bojím se křečí, takže hořčík. Sbíháme dolů po sjedovce a tlačí mě močák, šmarja jak to udělám????? No nic, nevidím kolemebe žádná další světýlka běžců a tak rychle rozepínám bežecký postroj a ze spoceného těla obtížně stahuji postroj, oblečení a rychle čůrám….. Bastetka se mi snad směje? ? vidím světýlka, rychle oblíknout, bylo to ťip ťop ?

32.km Kouty nad Desnou 3. kontrolní stanice, čipuji GPS náramek, hltám vodu, coca colu a energeťák, Bastetce dávám Pemmican chutná jí ale na energický gel co voní rybinou se mi vyprdla – nevadí, hlavně že pije. Vybíhám dál a po cestě dohltávám kousek melouna. Probíháme vesnicí a všude je takové ticho, lampy svítí a já ve 3hodiny v noci závidím spícím lidem v domečkách. Silnice se zvedá do mírného táhlého a předlouhého zvedáku, takže běžíme, musíme. Jsme v lese a kopec je prudší a prudší, netuším že šplhám na Šerák, nad ránem se v lese začíná rozednívat a já vzpomínám opět na Kačku, jak říkala ,,bude se ti to líbit, až se bude rozednívat, dude to nádherné uvidíš,, ano je to nádherné…..Zhasínám čelovku a jsem nahoře, pociťuji únavu a to netuším jaký hnusný dlouhý seběh mě čeká dolů do Ramzové na poslední stanici před cílem. Na 47.km se otočím a dobíhá mě žena se psem – Zlatka, běhna jedna, co tu dělá?? Předbíhá mě a v Ramzové na 48.km je první, dobíhám ale ona už tam není. Hltám coca colu a Bastetka chtěla salám co tam měli, OK tady máš 3 kousky vysočiny. Makáme dál a na 50.km má moje Bastetka záchvat radosti a začíná vyštěkávat a poskakovat kolem mě, nechápu ji, magor pes….. Chudina, dostala okřiknuto ať nehlučí, ok přestala, ale aby mě naštvala tak mě rve z kopečka dolů, můra. Terén začíná opět stoupat, aha šplháme z druhé strany na Šerák – nenávidím ten kopec! Na 52.km beru kofeinovou kapsuli, chutná to jako hustá coca cola, fuj, zapíjím to za běhu a jedem dál….. 55.km hele v kopci přede mnou Zlatka se psem, ok dohoníme je…. Na vrchol Šeráku už šplháme společně, jí strašně bolí hlava a mě chodidla ? Do cíle 8 km, Zlatka i já běžíme po rovině po hřebeni, trpím na chodidla a běžím už jen silou vůle …… Kopečky dolů už moje chodidla nedávají a Zlatka se mi vzdaluje ? no nic, je lepší. Na 60.km kopec dolů po štěrkové cestě, Bastetku bolí polštářky, ale táhne – nemohu tomu uvěřit. Klušu z kopce dolů a každý krok, každý otřes bolí jako čert, šíleně trpím a odpočítávám každých 100m do cíle. Hodinky píply 64km, kde je ten cíl kurňa??? Psali 64km ….. Skoro brečím bolestí, ale běžím, 64,4 km CÍL !!! Čipuji GPS náramek, slečna za pultem v cíli s úsměvem hlásí ste 2. ? AMEN.j

Publikováno v News | Komentářů (0)



Přidat komentář


Novinky: