17.9.2020 Bastetka vyhrála horskou výzvu!!
Neskutečná Jaroslava Sedláková s Bastet Černý kondor opět vyběhly a holky vybojovaly 1. místo! 64 km! 
Moc moc gratuluji!
Stránka Bastetky tady
Jaruška by měla vydat knížku!! Její popisy závodů jsou prostě skvělé!
V sobotu 12.9.2020 jsme s tou mojí Bastetkou úspěšně zvládly Beskydský Dogmaraton, kdy jsme poprvé poznaly na 42km beskydské kopce a fakt nám nechutnaly ….. Na další pátek 17.9.2020 se v Beskydech pořádala letos druhá v pořadí Horká výzva, do středy jsem si nebyla jistá zda se zúčastníme, protože mě bolelo celé JÁ ale jsem však bojovník, ve čtvrtek ráno jsem se cítila již celkem OK a tak jsem doma ohlásila další výlet do Beskyd 
V pátek dopoledne si vesele balím vše potřebné na cestu, pojedeme na 2 dny a to je přeci pro jednu blondýnu a jejího psa potřeba spousty věcí, takže na nic nezapomenout. Plán je spát v autě, tedy Jirka bude spát v autě, já v noci přeci poběžím a hajat půjdu až doběhnu a to měl pak Jirka v plánu, že on půjde na kolo aby taky poznal krásy – kopce Beskyd. Takže balím měkkou přistýlku, no nebudu spát na tvrdu přeci, jsme 2, takž 3 spacáky budou OK, jedna cestovní taška pro mě, jedna pro Jirku a Bastetka má taky svou – samozřejmě tu největší
, taky cestovní lednička do auta je potřeba, aby bylo studené pití, maso pro Bastetku atd. Jo taky náhradní boty a deku až budu na předním sedadle za jízdy spát a polštář nesmím zapomenout …. Ještě drhnu ruční svítilnu od koní, přeci jen si budeme večer nějak svítit až se budu oblékat a připravovat na půlnoční start. Nu, vypadá to že jedeme nejmíň na týden do Chorvatska a to nejméně se 3 psy
. Jirka si balí kolo na nosič kol na tažné zařízení na auto a když vidí jak to vše nosím do auta, tak nevěřícně kroutí hlavou, ale mlčí …. asi radši . Dávám sprchu a můžeme vyrazit….. Jirka se oblékl a sedá za volant, ptám se ho ,, ty nedáš sprchu?,, ne. ,,budeš smrdět,, ,,já sprchu mít budu,, povídá….. Nevěřícně na něj koukám a zajímám se , jakto že on bude mít sprchu??? U Prahy to nevydrží a povídá mi, že už v úterý zarezervoval hotelový pokoj kam můžou i psi, že ON v autě spát nebude a my s Bastetkou přeci budeme po závodě potřebovat pohodlí …….. ,, Jak jsi v úterý mohl vědět, že pojedeme, když jsem se definitivně rozhodla až ve čtvrtek ráno?,, ,,Už Tě nějaký ten pátek znám, jsi blázen, já věděl že poběžíš.,, Pro překvapení mě nechal sbalit všechny ty zbytečnosti, spacáky, svítilnu atd. a náramně se u toho prý bavil ……. Jsme na místě, registruji se a jsem nadšená, že je tam opět šikovná Terka, která dělá kineziotaping takže zase otejpovat chodidla, kotníky a lýtko, jo a hrudní kost ….. Stojím s Bastetkou na startu, je tam i muž s krémovým psem a má i hůlky, pomyslím si že jsem zvědavá jak bude ovládat psa s hůlkama v rukách??? ( beru to podle sebe a Bastetky, pač já bych se s nima asi umlátila a nebo psa 
). Mává na nás fotograf Patrik Pátek a hned nám dělá hezký snímek a spokojeně se usmívá a neskrývá nadšení, že jsme tu… však se nás taky v Jeseníkách kde jsme doběhly druhé v reportáži ptal zda budeme i v Beskychech?? Na startu jsou i 2 holčiny – slečny s nabušenýma Belgickýma ovčákama – malinois 
, říkám si že těm to asi poběží, holky štíhlé, mladé a psi tahouni ……. Nechce se mi běžet samotné, ale je mi blbé se někoho ptát a tak stojím nervozní na startu, psi řvou nedočkavostí a moje Bastetka se samozřejmě, nadšeně přidává ….. Je odstartováno, holky s malinama ( Malinois ) to odpíchly a jedou vpředu, Bastetka vždy po startu samým nadšením štěká na všechny strany a zapomíná táhnout a tak to mám za SVÝ, ale po cca 500m se chytla a konečně se trošku opřela do postroje a prodíráme se tmou jen za světlem čelovky ….. Dobíháme holky s malinama, běžím za nima a po pár minutách mi to nedá …….. ,,holky, vy asi běžíte společně že? ,, píply na mě že JO je mi trapně ale přeci jen se ptám ,,a nevezmete mě do party?,, ,, no my nevíme co na to naši psi,, . Je mi trapně a říkám si, že jsem si radši měla asi ukousnout jazyk ……..
po chvíli se Bastetce chce běžet nějak rychleji, opírá se do postroje a tak míjíme holky s malinama a samy se ponoříme do nočních Beskyd ….. Ta moje Bastetka prostě miluje tyhle noční běhy, ona si asi přijde jako na lovu a pořád počumuje světlem od čelovky do tmy a docela příjemně táhne….. Bohužel táhne i z kopce a to není zrovna moc příjemné, ale nějak se s tím vždycky popereme, ze začátku nejsem tak bolavá a tak se na ni moc nezlobím že mě vleče kopec nekopec ……. Stoupáme po vrstevnicích do prvního prudkého kopce – Velký Javorník, čelovky za námi už nejsou vidět, tak nějak jsme všem asi zdrhli, ale jsme teprve na začátku, nic to neznamená, slyším za sebou klapat hůlky, to bude ten muž s tím krémovým psem …. Na levé ruce Garminy s nahranou trasou, na pravé ruce manželovy Garminy které mi počítají km, čas a vystoupanou výšku ….. ony by to zvládly 1 hodinky, jenže to bych je na ruce nesměla mít JÁ.
Mám nahranou trasu, takže se přeci nemůžu ztratit ……. omyl, po cca 7km běžím rovně a uvědomuji si že, nevidím další značení, zastavuji a rozhlížím se čelovkou do všech stran ….. to už na mě volá ten muž s hůlkama a s krémovým psem, ,, jseš špatně,, beží za mnou a společně dumáme kde jsme přeběhli odbočku doleva …. Hurá, našli jsme ji a běžíme lesem z prudkého kopce dolů, Roman beží první, jeho pejsek Sam je ukázněný a z kopce netáhne, zato moje Bastetka je přeci dříč , jo a přeci nepoběží druhá …… hudrám na ni ať tolik netáhne, že mě to bolí, podkluzujou mi boty a mám co dělat abych neupadla ….. Běžíme s Romanem společně a já se ho ptám …… no zase jsem trapná ….. ,, hele nechceme běžet společně? Máme celkem stejné tempo, naši psi se snesou, jo a jsme první, tak co kdybychom se navzájem motivovali a doběhli si pro první místa v kategorii muži, ženy ? ,, Roman se pousměje, zřejmě mu přijde že jsem blázen když cca na 10km mluvím o prvním místě, ale je to sympaťák a tak nějak souhlasí, možná mu se mnou ani nic jiného nezbylo , mu říkám, že jsem dobrá partie na tento noční běh, že mám v hodinkách nahranou trasu, že bychom se neměli ztratit , on mi zase říká, že tuhle Horskou výzvu v Beskydech už běží po třetí a že trasu tak nějak krapet zná …… no to je super, tak to se v žádném případě přeci nemůžeme ztratit . aha a na cca 12km při výstupu na Kaní opět bloudíme …. hodinky ukazují doprava, Roman ví, že tady někde je to vpravo, ale na dosah čelovek nevidíme značení…. Naštěstí nás dobíhá první rychlý muž bez psa ( běžci bez psů startovali 20 min po nás ), super běžíme za ním a jsme na správné trase , funíme do kopce, no jak jinak v Beskydech ….. Roman stále pobízí svého Sama, který pěkně ukázněně kluše vedle něj a prostě netáhne a mě za sebou vleče moje Bastetka… nechápu kde se to v ní bere, ona opravdu kluše opřená do postroje a spokojeně načumuje do lesa do tmy , vždyť říkám, je na lovu ….. a já jsem jen její doplněk, který za sebou vleče …. Momentálně jsem ráda že jsem doplněk, jsem šťastná, že Bastetka táhne, šikulka. S Romanem se dobře běží, máme stejné tempo, jsme v první občerstvovací stanici Dolní Bečva 17.km ,čipujeme náramky , leju do sebe coca colu a Bastetka chtěla salám který tam měli….. Ok, hola hola jedeme dál Romane šup šup ať nás nedoběhnou maliny, nebo jiní běžci se psy …… Roman odhazuje kelímek od pití a běžíme dál …… jsem hrozná, znám ho 1,5 hodiny, přivtřu se a už ho buzeruju, chudák, ale naštěstí neodporuje , je to hodnej chlap 
makáme v kopcích a Sam nechtěl jít před námi, pořád se otáčel po Bastetce, ok jsem odsouzena šplhat po úzkých cestách do příkrých kopců první, Bastetka je šikovná, snaží se mi pomáhat a nebo aspoň nepřekážet a jde kupředu, Sam je spokojený že jdem před ním a Roman?… …nevím, chudák má ve světle čelovky celou noc v kopcích výhled na moji objemnou zadnici upnutou v Non Stopáckém postroji ….. 27.km a druhá občerstvovací stanice Pustevny, coca colu už nepiju, nadýmá mě ….. takže jen voda, ionťák a cpu si plnou pusu rozinkama, psi salám a už zase buzeruju, že musíme jít dál, ať nás maliny nedoběhnou ….. Chudák Roman, no ale nevypadá nespokojeně ……. Začínám mít krizi, bolí mě úplně všechno a nejvíc na žebrech v místě kde mi v bežecké vestě na žebra doléhají silikonové láhve s vodou, bolí to jak ďas, každý krok, každý otřes…. Bežíme po asfaltce mírně z kopce, Bastetka jak jinak TÁHNE a já běžím v bolestech za ní a chvílema si přizvedávám z žeber tu vestu….jako fakt mě to tam bolí ….!!!! Roman říká, že tohle je dlouhé klesání, že ho nemá rád, já už taky ne …. Jsme opět na lesních cestách, už dlouho se mi chce čůrat….. ,, Romane utíkej dál, já vás doběhnu, ať se nezdržujeme, potřebuju čůrat ,, nikde nikdo, na cestě pracně stahuju postroj a oblečení, čůrám jak nejrychleji to jde, a už zase pelášim za Romanem ……. Dobrá strategie, žádný zdržení, po chvíli musí Roman …… běžím dál. Navzájem se pobízíme, naši psi po cestě pijou z lesních pramenů, Bastetka hupne do vody a hltá vodu, Samík jako gentleman čeká až se napije Bastetka , že pak bude pít on ….. Roman pobízí gentlemana Sama ať se taky jde napít, na nic nečekám a strčim Sama do příkopu do vody za Bastetkou se slovy, že nebudeme čekat až se napije jeden pes a pak druhý, je to ztráta času ….. ,, ty jsi hustá,, říká Roman . vím, jsem hrozná ženská …. 
ale musíme makat aby nás nedoběhly maliny či ostatní ….. Roman se mě najednou zeptá ,, co máš pořád s těma malinama, co to je, kdo to je? ,, ,, no přeci ty štíhlý mladý naběhaný holky s těma Belgickýma ovčákama – malinois ( maliny ),, vysvětluji. Brala jsem je jako nebezpečné soupeře ….. Jsou 3 hodiny ráno a jsme ve třetí občerstvovací stanici Kněhyně 38.km, jsou 3 C a je mi celkem chladno, pijeme, jíme salám my i psi, podávám Bastetce Pemmican ( energetickou tyčinku pro psy ), nechce jí, salám je prý lepší …… Přibíhají běžci bez psů a hlásí že maliny jsou minimálně 40minut za námi ….. trošku mě to uklidňuje, ale stějně opět zavelím odchod. Běžíme vesnicí a je nám zima oběma, říkáme si že tam někde musí protékat potok, že od něj jde ta zima….. stoupáme opět na Pustevny, poprvé Romanovi závidím hůlky, mám už dost, ale nedávám to na sobě znát, trpím jak zvíře, ale šplhám do kopce …. Roman se Samem za mnou….. myslím že trpíme oba, ale taktně mlčíme …. Čtvrtá občerstvovací stanice Pustevny 46,6km a začíná se konečně rozednívat…. ionťák, salám i pro psy a opět moje nevymáchaná huba …. Ptám se sympatické slečny z občerstvovačky jestli by mohla poslat sms mému manželovi , že mám mobil v baťohu zastrčenej důkladně …. Slečna se usmívá a ťuká do svého mobilu zprávu pro mého muže ,, 46,6km Jarka ,, bylo 5,54 hodin. Jirka má asi po spaní. Rozednívá se a běžíme po hřebeni na Radhošť, vidím východ slunce a říkám si, že TO STOJÍ ZA TO, je to přenádherný pohled….. Až teď 15km před cílem si pomyslím jak jsou Beskydy krásné, začínám mít lepší náladu…..Klesáme z Velké Polany dolů k silnici, kopec dolů strašně klouže a poprvé padám, okřikuju Bastetku, ona prostě ještě nepřestala táhnout…… A zase stoupání na Malý Javorník, už melu z posledního a říkám si, že co tu dělám??? Kopec je fakt hnus, a to jsme ho v noci běželi směrem dolů, neboť kus trasy po cestě zpět je stejný jako po startu …. Roman říká ještě Velký Javorník ….. začínám být sprostá …. Ty vole ono bude ještě hůř??? Mám pocit, že tohle stoupání už nedám, Bastetka jde přede mnou a já mám pocit že asi umřu, začínám mít vztek na celý svět, bolí mě už i vlasy ….. Jsme na kopci a hodinky ukazují 60km, říkám Romanovi s potěšením, že ještě 2km a jsme v cíli ….. Roman opáčí, že je to ještě tak 4km…. tiše mu nevěřím, hodinky nelžou a pořadatel píše že trasa je 62km!!! Bežíme z kopce a to už fakt bolí a to dost, hlavně nezakopnout…. Zahýbáme vpravo a za zatáčkou velká cedule ,,4km do cíle!,, ,, tvl. Romane, jděte už do prdele s těma vašima pravdama vy chlapi!!! Proč vždycky musíte mít pravdu? ,, 
Ok ještě 4km utrpení, ale je to z kopce, sice to bolí, ale tu půlhodinu už to nějak vydržím, Bastetka to se mnou však nevzdává a bravurně táhne, mít hůlky tak už ji za to snad i biju ….. , cukám jí gumovým vodítkem do postroje a napomínám, ať z kopce netáhne, teď závidím Romanovi Sama, že kluše vedle něj nebo za ním ……. Roman se mě najednou zeptá, jestli chci v cíli soupeřit? Říkám, že fér bude když proběhneme cílem společně, ona jako 1.muž 
a já jako 1.žena
, před cílem zase nevidíme značení, ale slyšíme hudbu vybíháme z lesa a po mokré trávě k asfaltce a do cíle, ano ano, ještě 500m před cílem jsme špatně odbočili my dva, co jeden má hodinky s trasou a druhej to běžel už po třetí ….. Probíháme cílem, hodinky ukazují 63,8 km, převýšení 3200m a čas 9 hodin a 2 minuty. Fotograf Patrik Pátek tomu nemůže uvěřit, že blondýna ze západu a její pes jsou první …… Můj Jirka na nás hrdě čeká v cíli s coca colou v ruce věděl, že ji budu nutně potřebovat.
Miluji svého muže, on vždycky ví …..
V pátek dopoledne si vesele balím vše potřebné na cestu, pojedeme na 2 dny a to je přeci pro jednu blondýnu a jejího psa potřeba spousty věcí, takže na nic nezapomenout. Plán je spát v autě, tedy Jirka bude spát v autě, já v noci přeci poběžím a hajat půjdu až doběhnu a to měl pak Jirka v plánu, že on půjde na kolo aby taky poznal krásy – kopce Beskyd. Takže balím měkkou přistýlku, no nebudu spát na tvrdu přeci, jsme 2, takž 3 spacáky budou OK, jedna cestovní taška pro mě, jedna pro Jirku a Bastetka má taky svou – samozřejmě tu největší , taky cestovní lednička do auta je potřeba, aby bylo studené pití, maso pro Bastetku atd. Jo taky náhradní boty a deku až budu na předním sedadle za jízdy spát a polštář nesmím zapomenout …. Ještě drhnu ruční svítilnu od koní, přeci jen si budeme večer nějak svítit až se budu oblékat a připravovat na půlnoční start. Nu, vypadá to že jedeme nejmíň na týden do Chorvatska a to nejméně se 3 psy. Jirka si balí kolo na nosič kol na tažné zařízení na auto a když vidí jak to vše nosím do auta, tak nevěřícně kroutí hlavou, ale mlčí …. asi radši . Dávám sprchu a můžeme vyrazit….. Jirka se oblékl a sedá za volant, ptám se ho ,, ty nedáš sprchu?,, ne. ,,budeš smrdět,, ,,já sprchu mít budu,, povídá….. Nevěřícně na něj koukám a zajímám se , jakto že on bude mít sprchu??? U Prahy to nevydrží a povídá mi, že už v úterý zarezervoval hotelový pokoj kam můžou i psi, že ON v autě spát nebude a my s Bastetkou přeci budeme po závodě potřebovat pohodlí …….. ,, Jak jsi v úterý mohl vědět, že pojedeme, když jsem se definitivně rozhodla až ve čtvrtek ráno?,, ,,Už Tě nějaký ten pátek znám, jsi blázen, já věděl že poběžíš.,, Pro překvapení mě nechal sbalit všechny ty zbytečnosti, spacáky, svítilnu atd. a náramně se u toho prý bavil ……. Jsme na místě, registruji se a jsem nadšená, že je tam opět šikovná Terka, která dělá kineziotaping takže zase otejpovat chodidla, kotníky a lýtko, jo a hrudní kost ….. Stojím s Bastetkou na startu, je tam i muž s krémovým psem a má i hůlky, pomyslím si že jsem zvědavá jak bude ovládat psa s hůlkama v rukách??? ( beru to podle sebe a Bastetky, pač já bych se s nima asi umlátila a nebo psa ). Mává na nás fotograf Patrik Pátek a hned nám dělá hezký snímek a spokojeně se usmívá a neskrývá nadšení, že jsme tu… však se nás taky v Jeseníkách kde jsme doběhly druhé v reportáži ptal zda budeme i v Beskychech?? Na startu jsou i 2 holčiny – slečny s nabušenýma Belgickýma ovčákama – malinois , říkám si že těm to asi poběží, holky štíhlé, mladé a psi tahouni ……. Nechce se mi běžet samotné, ale je mi blbé se někoho ptát a tak stojím nervozní na startu, psi řvou nedočkavostí a moje Bastetka se samozřejmě, nadšeně přidává ….. Je odstartováno, holky s malinama ( Malinois ) to odpíchly a jedou vpředu, Bastetka vždy po startu samým nadšením štěká na všechny strany a zapomíná táhnout a tak to mám za SVÝ, ale po cca 500m se chytla a konečně se trošku opřela do postroje a prodíráme se tmou jen za světlem čelovky ….. Dobíháme holky s malinama, běžím za nima a po pár minutách mi to nedá …….. ,,holky, vy asi běžíte společně že? ,, píply na mě že JO je mi trapně ale přeci jen se ptám ,,a nevezmete mě do party?,, ,, no my nevíme co na to naši psi,, . Je mi trapně a říkám si, že jsem si radši měla asi ukousnout jazyk …….. po chvíli se Bastetce chce běžet nějak rychleji, opírá se do postroje a tak míjíme holky s malinama a samy se ponoříme do nočních Beskyd ….. Ta moje Bastetka prostě miluje tyhle noční běhy, ona si asi přijde jako na lovu a pořád počumuje světlem od čelovky do tmy a docela příjemně táhne….. Bohužel táhne i z kopce a to není zrovna moc příjemné, ale nějak se s tím vždycky popereme, ze začátku nejsem tak bolavá a tak se na ni moc nezlobím že mě vleče kopec nekopec ……. Stoupáme po vrstevnicích do prvního prudkého kopce – Velký Javorník, čelovky za námi už nejsou vidět, tak nějak jsme všem asi zdrhli, ale jsme teprve na začátku, nic to neznamená, slyším za sebou klapat hůlky, to bude ten muž s tím krémovým psem …. Na levé ruce Garminy s nahranou trasou, na pravé ruce manželovy Garminy které mi počítají km, čas a vystoupanou výšku ….. ony by to zvládly 1 hodinky, jenže to bych je na ruce nesměla mít JÁ. Mám nahranou trasu, takže se přeci nemůžu ztratit ……. omyl, po cca 7km běžím rovně a uvědomuji si že, nevidím další značení, zastavuji a rozhlížím se čelovkou do všech stran ….. to už na mě volá ten muž s hůlkama a s krémovým psem, ,, jseš špatně,, beží za mnou a společně dumáme kde jsme přeběhli odbočku doleva …. Hurá, našli jsme ji a běžíme lesem z prudkého kopce dolů, Roman beží první, jeho pejsek Sam je ukázněný a z kopce netáhne, zato moje Bastetka je přeci dříč , jo a přeci nepoběží druhá …… hudrám na ni ať tolik netáhne, že mě to bolí, podkluzujou mi boty a mám co dělat abych neupadla ….. Běžíme s Romanem společně a já se ho ptám …… no zase jsem trapná ….. ,, hele nechceme běžet společně? Máme celkem stejné tempo, naši psi se snesou, jo a jsme první, tak co kdybychom se navzájem motivovali a doběhli si pro první místa v kategorii muži, ženy ? ,, Roman se pousměje, zřejmě mu přijde že jsem blázen když cca na 10km mluvím o prvním místě, ale je to sympaťák a tak nějak souhlasí, možná mu se mnou ani nic jiného nezbylo , mu říkám, že jsem dobrá partie na tento noční běh, že mám v hodinkách nahranou trasu, že bychom se neměli ztratit , on mi zase říká, že tuhle Horskou výzvu v Beskydech už běží po třetí a že trasu tak nějak krapet zná …… no to je super, tak to se v žádném případě přeci nemůžeme ztratit . aha a na cca 12km při výstupu na Kaní opět bloudíme …. hodinky ukazují doprava, Roman ví, že tady někde je to vpravo, ale na dosah čelovek nevidíme značení…. Naštěstí nás dobíhá první rychlý muž bez psa ( běžci bez psů startovali 20 min po nás ), super běžíme za ním a jsme na správné trase , funíme do kopce, no jak jinak v Beskydech ….. Roman stále pobízí svého Sama, který pěkně ukázněně kluše vedle něj a prostě netáhne a mě za sebou vleče moje Bastetka… nechápu kde se to v ní bere, ona opravdu kluše opřená do postroje a spokojeně načumuje do lesa do tmy , vždyť říkám, je na lovu ….. a já jsem jen její doplněk, který za sebou vleče …. Momentálně jsem ráda že jsem doplněk, jsem šťastná, že Bastetka táhne, šikulka. S Romanem se dobře běží, máme stejné tempo, jsme v první občerstvovací stanici Dolní Bečva 17.km ,čipujeme náramky , leju do sebe coca colu a Bastetka chtěla salám který tam měli….. Ok, hola hola jedeme dál Romane šup šup ať nás nedoběhnou maliny, nebo jiní běžci se psy …… Roman odhazuje kelímek od pití a běžíme dál …… jsem hrozná, znám ho 1,5 hodiny, přivtřu se a už ho buzeruju, chudák, ale naštěstí neodporuje , je to hodnej chlap makáme v kopcích a Sam nechtěl jít před námi, pořád se otáčel po Bastetce, ok jsem odsouzena šplhat po úzkých cestách do příkrých kopců první, Bastetka je šikovná, snaží se mi pomáhat a nebo aspoň nepřekážet a jde kupředu, Sam je spokojený že jdem před ním a Roman?… …nevím, chudák má ve světle čelovky celou noc v kopcích výhled na moji objemnou zadnici upnutou v Non Stopáckém postroji ….. 27.km a druhá občerstvovací stanice Pustevny, coca colu už nepiju, nadýmá mě ….. takže jen voda, ionťák a cpu si plnou pusu rozinkama, psi salám a už zase buzeruju, že musíme jít dál, ať nás maliny nedoběhnou ….. Chudák Roman, no ale nevypadá nespokojeně ……. Začínám mít krizi, bolí mě úplně všechno a nejvíc na žebrech v místě kde mi v bežecké vestě na žebra doléhají silikonové láhve s vodou, bolí to jak ďas, každý krok, každý otřes…. Bežíme po asfaltce mírně z kopce, Bastetka jak jinak TÁHNE a já běžím v bolestech za ní a chvílema si přizvedávám z žeber tu vestu….jako fakt mě to tam bolí ….!!!! Roman říká, že tohle je dlouhé klesání, že ho nemá rád, já už taky ne …. Jsme opět na lesních cestách, už dlouho se mi chce čůrat….. ,, Romane utíkej dál, já vás doběhnu, ať se nezdržujeme, potřebuju čůrat ,, nikde nikdo, na cestě pracně stahuju postroj a oblečení, čůrám jak nejrychleji to jde, a už zase pelášim za Romanem ……. Dobrá strategie, žádný zdržení, po chvíli musí Roman …… běžím dál. Navzájem se pobízíme, naši psi po cestě pijou z lesních pramenů, Bastetka hupne do vody a hltá vodu, Samík jako gentleman čeká až se napije Bastetka , že pak bude pít on ….. Roman pobízí gentlemana Sama ať se taky jde napít, na nic nečekám a strčim Sama do příkopu do vody za Bastetkou se slovy, že nebudeme čekat až se napije jeden pes a pak druhý, je to ztráta času ….. ,, ty jsi hustá,, říká Roman . vím, jsem hrozná ženská …. ale musíme makat aby nás nedoběhly maliny či ostatní ….. Roman se mě najednou zeptá ,, co máš pořád s těma malinama, co to je, kdo to je? ,, ,, no přeci ty štíhlý mladý naběhaný holky s těma Belgickýma ovčákama – malinois ( maliny ),, vysvětluji. Brala jsem je jako nebezpečné soupeře ….. Jsou 3 hodiny ráno a jsme ve třetí občerstvovací stanici Kněhyně 38.km, jsou 3 C a je mi celkem chladno, pijeme, jíme salám my i psi, podávám Bastetce Pemmican ( energetickou tyčinku pro psy ), nechce jí, salám je prý lepší …… Přibíhají běžci bez psů a hlásí že maliny jsou minimálně 40minut za námi ….. trošku mě to uklidňuje, ale stějně opět zavelím odchod. Běžíme vesnicí a je nám zima oběma, říkáme si že tam někde musí protékat potok, že od něj jde ta zima….. stoupáme opět na Pustevny, poprvé Romanovi závidím hůlky, mám už dost, ale nedávám to na sobě znát, trpím jak zvíře, ale šplhám do kopce …. Roman se Samem za mnou….. myslím že trpíme oba, ale taktně mlčíme …. Čtvrtá občerstvovací stanice Pustevny 46,6km a začíná se konečně rozednívat…. ionťák, salám i pro psy a opět moje nevymáchaná huba …. Ptám se sympatické slečny z občerstvovačky jestli by mohla poslat sms mému manželovi , že mám mobil v baťohu zastrčenej důkladně …. Slečna se usmívá a ťuká do svého mobilu zprávu pro mého muže ,, 46,6km Jarka ,, bylo 5,54 hodin. Jirka má asi po spaní. Rozednívá se a běžíme po hřebeni na Radhošť, vidím východ slunce a říkám si, že TO STOJÍ ZA TO, je to přenádherný pohled….. Až teď 15km před cílem si pomyslím jak jsou Beskydy krásné, začínám mít lepší náladu…..Klesáme z Velké Polany dolů k silnici, kopec dolů strašně klouže a poprvé padám, okřikuju Bastetku, ona prostě ještě nepřestala táhnout…… A zase stoupání na Malý Javorník, už melu z posledního a říkám si, že co tu dělám??? Kopec je fakt hnus, a to jsme ho v noci běželi směrem dolů, neboť kus trasy po cestě zpět je stejný jako po startu …. Roman říká ještě Velký Javorník ….. začínám být sprostá …. Ty vole ono bude ještě hůř??? Mám pocit, že tohle stoupání už nedám, Bastetka jde přede mnou a já mám pocit že asi umřu, začínám mít vztek na celý svět, bolí mě už i vlasy ….. Jsme na kopci a hodinky ukazují 60km, říkám Romanovi s potěšením, že ještě 2km a jsme v cíli ….. Roman opáčí, že je to ještě tak 4km…. tiše mu nevěřím, hodinky nelžou a pořadatel píše že trasa je 62km!!! Bežíme z kopce a to už fakt bolí a to dost, hlavně nezakopnout…. Zahýbáme vpravo a za zatáčkou velká cedule ,,4km do cíle!,, ,, tvl. Romane, jděte už do prdele s těma vašima pravdama vy chlapi!!! Proč vždycky musíte mít pravdu? ,, Ok ještě 4km utrpení, ale je to z kopce, sice to bolí, ale tu půlhodinu už to nějak vydržím, Bastetka to se mnou však nevzdává a bravurně táhne, mít hůlky tak už ji za to snad i biju ….. , cukám jí gumovým vodítkem do postroje a napomínám, ať z kopce netáhne, teď závidím Romanovi Sama, že kluše vedle něj nebo za ním ……. Roman se mě najednou zeptá, jestli chci v cíli soupeřit? Říkám, že fér bude když proběhneme cílem společně, ona jako 1.muž a já jako 1.žena, před cílem zase nevidíme značení, ale slyšíme hudbu vybíháme z lesa a po mokré trávě k asfaltce a do cíle, ano ano, ještě 500m před cílem jsme špatně odbočili my dva, co jeden má hodinky s trasou a druhej to běžel už po třetí ….. Probíháme cílem, hodinky ukazují 63,8 km, převýšení 3200m a čas 9 hodin a 2 minuty. Fotograf Patrik Pátek tomu nemůže uvěřit, že blondýna ze západu a její pes jsou první …… Můj Jirka na nás hrdě čeká v cíli s coca colou v ruce věděl, že ji budu nutně potřebovat. Miluji svého muže, on vždycky ví …..Hanka Černochová děkuji za mého osudového psa, kterého mám díky Tobě
Romane, Same děkuji …. jo a nebudeme nikomu vykládat jak jsem si 5km před cílem falešně zpívala Beskyde, beskyde ……..
…. jo a nebudeme nikomu vykládat jak jsem si 5km před cílem falešně zpívala Beskyde, beskyde ……..
Publikováno v Novinky | Komentářů (0)
Přidat komentář
Novinky:
- 25.4.2024 Dandy na světovce!
Neskutečný Hayley syn Dandy má paničku, která se svých snů nebojí! Velká gratulace! Repor... - 24.4.2024 C kondoři slaví desítku!
Nevím kam to uteklo, ale je to prostě tak. Dnes slaví C Černí kondoři své desáté narozeni... - 21.4.2024 Vyšetření DOV
Uf uf, Cardinal River Černý kondor 10r. Captain River Černý kondor 10r. Uxa Cofi Capito 2r....
